Ustupující příroda
Lokalita
Výstavba našeho a okolních domů probíhala tzv. na zelené louce v severozápadní oblasti Králova Pole, severně od sportovního stadionu na ulici Srbská. Ještě v průběhu 60. let minulého století sloužila tato lokalita mnohým Brňanům k vycházkám do přírody a k zahrádkaření. Od západu k severozápadu ji ohraničuje zalesněná vyvýšenina Palackého vrch a Medlánecké kopce. Ty byly v roce 1987 státem vyhlášeny za chráněnou přírodní památku.
Střelnice
Jediným objektem poblíž lesa byla od dob prvé republiky vojenská střelnice. Čs. lidová armáda ji mnohá léta nevyužívala a jejím provozovatelem byl Svaz pro spolupráci s armádou – Svazarm. Armáda měla k dispozici rozsáhlé podzemní muniční sklady dále na severozápad od naší lokality, za sportovním letištěm v Medlánkách. Střelnice měla již jen sportovní charakter, tj. pro střelbu ze vzduchovek, malorážek a krátkých kulových zbraní. Svazarm, pod jehož záštitou fungovalo mnoho zájmových organizací a sdružení nemajících nic společného s vojenstvím, zanikl počátkem roku 1990. Sportovní střelce poté sdružoval Československý střelecký svaz, resp. Český střelecký svaz, složený ze Sportovních střeleckých klubů. Ten náš, jehož členem jsem se stal v březnu 91, měl označení SSK 50. Vzápětí jsem absolvoval kurs rozhodčích a šéfové na střelnici mi poté umožňovali i střelbu z mých pistolí a revolverů větších ráží. Několik zahrádkářů z blízkého okolí se od začátku 90. let cítilo ohrožováno sportovními střelci a psali protesty proti fungování střelnice. Byť za mnohá předchozí léta žádný z nich nebyl zraněn či nějak střelbou ohrožen. Mládež už ale neměla k dispozici státem dotované střelivo a nadšenců, kterým rodiče odmítali poskytovat nemalé částky za náboje, rapidně ubývalo. Nejen zahrádkáři, zmenšující se zájem o sportovní střelbu, ale i blízké vysokoškolské koleje a plánovaná zástavba přispěly k zániku střelnice v polovině 90. let minulého století. Památkou na ni je jen někdejší správní budova, přestavěná na restauraci.
Stavby v sousedství
Nevelké sídliště tvoří v podstatě dvě ulice – Herčíkova a Bystřinova. Na Herčíkové postavily Pozemní stavby Brno počátkem 70. let osm třináctipodlažních panelových domů, mateřskou školku a jesle, výměníkovou stanici, základní školu s vnitřním bazénem a naproti ní další objekt s mateřskou školkou a jeslemi. Na Bystřinové pak šestipodlažní komplex s vnitroblokem. Kromě toho si, vesměs pracovníci z Pozemních staveb, postavili svépomocí na Herčíkové skupinku šesti čtyřpodlažních cihelných domů.
Osobní vzpomínka na získání bytu
Investorem výstavby domu Herčíkova 1 byl stát a ministerstvo obrany. Hlavním investorem výstavby Herčíkovy 4 bylo Stavební bytové družstvo Máj a několik dalších bytových družstev. Při stavbě jsem byl pracovně přítomen jako referent ekonomiky práce - úkolář. Členem SBD Pozemních staveb Brno jsem tehdy byl asi dva nebo tři roky. Předseda družstva, Ing. Doškář mi nejdříve nabídl možnost účasti na tzv. svépomocné výstavbě cihelných domů na ulici Sokolovská v Obřanech. Byli jsme dohodnuti, že nebudu muset vykonávat nějaké pomocné práce, ale mohu platit určitá řemesla. Jenže stavebníci se na schůzi usnesli, že pracovat na stavbě musí každý. Nebyl jsem ochoten ve svém volném odpracovat měsíčně 120 – 150 hodin a proto jsem z akce vycouval. Předseda družstva, aniž by ode mne skrytě či otevřeně požadoval nějaký úplatek, mne nějak posunul v pořadníku (čekací doba na přidělení užívacích práv k družstevnímu bytu se v mnoha SBD pohybovala kolem deseti i více let) a nabídl mi byt v domě na Herčíkové 4. Dokonce jsem měl možnost zvolit si jak velikost bytu, tak i jeho situování. Upřednostnil jsem poslední podlaží (co kdyby nad námi, tehdy bezdětnými, bydlela početná nebo hlučná rodina?) s výhledem na klidný západ se zahrádkami, Medláneckými kopci a Palackého vrchem. Na sever pak s výhledem na Medlánky, Řečkovice a lesnatou krajinu za nimi. Vůbec jsem netoužil po tom, abychom se z oken našeho bytu dívali do oken bytů v okolních domech. Výhodou bylo i to, že okenní žaluzie jsme používali jen na ochranu proti paprskům letního slunce.
Vojenský objekt na archeologickém nalezišti
Okolní přírodu začala zabírat postupující civilizace. Krátce po dostavbě sídliště byl na ploše před domy Herčíkova 4 a 1 zbudován, namísto plánovaného dětského hřiště, vícepodlažní objekt pro garážová stání. Po pozdější přístavbě je v něm 252 boxů. Za dnešní silnicí Hradeckou postavily v polovině 80. let Pozemní stavby Brno pro armádní výzkumy a zkoušky poloutajovaný objekt. Při výkopových pracích byly nalezeny zbytky dávného osídlení. Kvůli účelu objektu neměli archeologové velký časový prostor pro svou práci. Patřil jsem mezi těch několik nadšenců, kteří se hrabali v hlíně, aby si mohli odnést několik nalezených střepů z pálené hlíny. Nic zajímavějšího jsem tam nenašel. V tom čase jsem jel s rodinou na prázdniny k Balatonu. Po návratu již probíhaly stavební práce a zbytky někdejšího osídlení navždy zanikly. Kvůli maskování účelu objektu byl po jeho dostavění umístěn na střechu znak firmy Meopta. Po roce 1990 jej nahradil název Prototypa. Později budovu získalo, a výrazně rozšířilo, brněnské Vysoké učení technické. V současné době v něm sídlí Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Areál VUT
V 80. letech minulého století byly v lokalitě mezi Palackého vrchem a Medláneckými kopci postaveny čtyři devítipodlažní bloky kolejí pro ubytování téměř tří tisíc studentů brněnského VUT, protože kapacita více než dvou tisíc lůžek v kolejích na ulici Purkyňova už byla nedostačující. Počátkem roku 2003 byla u kolejí zahájena výstavba menzy nazývané Jedová chýše - jídelna totiž neměla okna. Zdánlivě nelogické řešené mělo důvod v architektonicky plánovaném budoucím rozšíření celého objektu. K tomu došlo postupně v následujících pěti letech. Podle původních plánů se měla celá mnohahektarová lokalita pod Palackého vrchem časem proměnit ve vysokoškolský areál. Výstavba objektů VUT pokračuje zejména v posledních 10 – 15 letech v pozměněné podobě. Už se neuvažuje například s koupalištěm pro veřejnost, jak bylo zaneseno do vize Brno 2000. Nejnověji, od podzimu 2012, probíhá v těsném sousedství přírodní památky Medlánecké kopce výstavba objektů pro CEITEC - Středoevropský technologický institut.
Technologický park
Mnohem méně architektonicky zdařilý projekt přineslo budování Technologického parku. Počátkem 90. let se šéfové města Brna nechali omámit sliby a vizemi britského sira Franka Williama Lampla, mikulovského rodáka Františka Lampla. Jím vedené, a teprve v květnu 1991 založené akciové společnosti BOVIS Czechoslovakia, dali k téměř neomezené dispozici pozemky pod Palackého vrchem. Díky tomu vyrostly před našimi okny rozsáhlé přízemní „montovny“. Teprve v průběhu další výstavby, blíže k objektům VUT postavila společnost několik lépe vyhlížejících čtyřpodlažních budov s velkoprostorovými kancelářemi. Management v Česku působící nadnárodní firmy BOVIS se průběhem času obměňoval, stejně jak její názvy. Do likvidace vstoupila a.s. Bovis Lend Lease v srpnu 2011. Webové stránky Technologického parku uvádějí, že „Český technologický park je budován akciovou společností Technologický Park Brno jako společná investice Města Brna a britské nadnárodní firmy P&O Estates. Společnost spolupracuje s Vysokým učením technickým v Brně, které je také akcionářem společnosti“. Z obchodního rejstříku lze zjistit, že akciová společnost Technologický park Brno byla založena v květnu 1993. V letech 1994 – 2001 jednali jménem společnosti vždy dva členové představenstva: jeden nominovaný zakladatelem akcionáře BOVIS LIMITED , druhý za zakladatele akcionáře Město Brno. Od roku 2001 je opět jeden z jednatelů nominovaný za akcionáře Město Brno, druhý za akcionáře P & O Netherlands B.V.
Pokračující výstavba objektů určených vědě a výzkumu od střední části Technologického parku až do těsné blízkosti přírodní památky Medlánecké kopce přeci jen nabrala lepší architektonický směr, než zmíněné „montovny“. Areál oživuje jezírko s možností posezení. A vědecké centrum CEITEC - Středoevropský technologický institut, které je součástí kampusu Masarykovy univerzity, získalo v hlavní kategorii architektonické soutěže titul Stavba roku 2014.
Silniční komunikace
Další razantní zásahy do přírody a nepochybně i zhoršení životního prostředí přineslo budování komunikací. Některé zahrádky musely ustoupit rozšiřující se silnici vedoucí kdysi jen ke střelnici. Tramvajová linka, končící léta ve smyčce poblíž tehdejší Tesly, u ulice Červinkova, byla počátkem 70. let prodloužena k ulici Herčíkova. Konečná zastávka měla název Královo Pole – Střelnice. (V roce 2007 byla zrušena a tramvajová trať byla prodloužena až do vozovny v Medlánkách). Již uvedené změny mi příliš nevadily. Naše klidná večerní posezení v lodžii narušilo budování silnice Hradecké na přelomu 70. a 80. let minulého století. Tehdy neexistovala nějaká reálná možnost obrany proti projektům tohoto typu. Na rozdíl od situace po roce 1990 kdy se naskýtá neomezený prostor pro, někdy i účelově založená sdružení ba i jednotlivce, kteří svými, nezřídka nesmyslnými protesty, narušují nebo přerušují budování i potřebných komunikací. Silniční provoz na Hradecké byl vcelku ještě únosný do zahájení výstavby VMO, část Tunely Dobrovského. Hradecká se poté změnila na čtyřproudovou výpadovku směřující od D1 a ze západní části Brna na Svitavy se značně zvýšeným počtem projíždějících vozidel. (Kdo z řidičů směřujících na sever by projel tunelem Dobrovského až na ulici Sportovní, či v opačném směru, s čímž bylo údajně i při jeho výstavbě uvažováno?). Nadto byla naproti Herčíkové vybudována mimoúrovňová křižovatka. Nechtěl jsem postupovat podobně jako onen kverulant, který svými protesty přerušil výstavbu tunelů Dobrovského asi o rok a zapříčinil, beztrestně, zdražení výstavby o desítky nebo stovky milionů korun, které jsme zaplatili my všichni z našich daní. Ve víře ve vzájemná seriózní jednání jsem vedl se třemi správci okolních komunikací mnohá jednání ve snaze o přijetí opatření ke snížení nadměrné hlučnosti, zejména výměnou stávajících oken za plastová. (Kuriózní bylo měření hlučnosti, zadané Krajským úřadem. Probíhalo v našem bytě v jeden bezvětrný den od čase od 11 do 13 a od 22 do 24 hodiny. Jeden přístroj byl umístěn v obývacím pokoji, při měření musel být omezen veškerý pohyb v bytě a nezapínány žádné spotřebiče. Další přístroj byl umístěn na lodžii a měřitel jej poctivě vypínal vždy, když po Hradecké projížděl náklaďák nebo sanitka. Prý jde o nahodilé zvuky. Výsledkem bylo zjištění, že hlučnost je o 2 dB nižší, než stanovují normy). Spolubydlícím jsem proto doporučoval, aby s plánovanou výměnou posečkali na závěr mých jednání. Výměny zbylých starých oken jsme posléze provedli hromadně v rámci komplexní revitalizace domu za přispění významné finanční dotace z programu Zelená úsporám. K přislíbenému vybudování protihlukových zábran dosud nedošlo.
Řešení křižovatek v blízkosti Herčíkovy ani v protějším Technoparku nebylo nejšťastnější a je pro nejednoho řidiče pastí. U Herčíkovy byl po několik let problém s nastavením semaforů, kdy došlo k řadě střetů aut s tramvajemi. Z osobního vozidla přijíždějícího po Purkyňové s úmyslem odbočit na Hradeckou lze jen stěží včas zaregistrovat tramvaj, která vyjíždí zpod přemostění Hradecké. Přenastavení semaforů na přednostní jízdu tramvají nehodám tohoto typu zabránilo. Někdo také nezvládá zatáčku vedoucí z Hradecké ulice do Králova Pole. Případně řidič nestačí sledovat vozidla přijíždějící z více stran a správně se rozhodovat. Tento problém přetrvává zvláště na křižovatce v Technologickém parku. Na ukázku připojuji několik snímků.
K fotodokumentaci změn
Dílčí fotodokumentaci výstavby našeho sídliště a změn probíhajících v jeho okolí jsem pořizoval od samého začátku. S výjimkou budování Hradecké, která mne výrazně iritovala. Zprvu na černobílé, později na barevné filmy a diapozitivy. Snadnější výběr pro publikování na webu mi umožňují až snímky, které jsem pořizoval digitálními fotoaparáty. Z mnoha stovek, spíše však tisíců, záběrů v nichž značné množství tvoří pohledy na různá skupenství mraků a měnících se západů slunce pořizovaných zhruba od roku 2002 jsem vybral, a pro web upravil, několik desítek snímků. Kolekci postupně rozšiřuji nejen nově pořízovanými snímky, ale občas najdu v archivu i starší záběry. Pro přehlednost jsem je rozdělil do několika oddílů. Některý z návštěvníků internetových stránek našeho SVJ si je třeba se zájmem prohlédne.
František Janás, 24. listopadu 2013.